Souhrnná zpráva z konference IFCO v Dublinu 2009

(Jana Lexová a Tomáš Řemínek)

 

 

Úvodní informace

ORGANIZACE IFCO (International Foster Care Organisation /Mezinárodní organizace pěstounské péče/)

IFCO je organizací, která vznikla v roce 1981. Od svého vzniku je tato organizace založena pouze na dobrovolnících. IFCO je multikulturní prostor, ve kterém se setkávají děti, mladí lidé, pěstouni, rodiče dětí, které jsou v pěstounské péči, sociální pracovníci, akademici, výzkumníci, dobrovolníci, média, politici a mnozí ostatní, aby sdíleli své zkušenosti, vzájemně se podporovali. Všichni mají společný cíl – aby se právo každého dítěte žít v rodině stalo skutečností. IFCO podporuje a posiluje služby rodinné pěstounské péče pro děti, mladistvé a dospělé pomocí vzájemného propojování mezinárodních zkušeností na konferencích, webových fórech a výzkumech, konzultace poskytované organizacím (jak rozvíjet nebo zlepšovat náhradní rodinnou péči), školení, publikování a projektů (v současné době ve střední a východní Evropě, Latinské Americe, Karibiku, Asii a Africe). Od konference v Dublinu v roce 2009 je novým prezidentem IFCO zástupce České republiky – Chris Gardiner. Další informace naleznete na stránkách www.ifco.info

 

IFCO konference

 

Delegáti mnoha zemí navštěvují IFCO konference, aby se spojovali a učili jeden od druhého o rozvoji alternativ k ústavní péči založených na rodině pro miliony dětí, které žijí odděleně od svých rodin. Konference jsou pořádány národními organizacemi zabývajícími se pěstounskou péčí prakticky každý rok. Přednášející na konferencích vystupují bez nároku na honorář a rovněž jim není proplacen ani poplatek za konferenci či cestovné. Jmenovky účastníků označují pouze jméno a příjmení a zemi, kterou delegát zastupuje. IFCO si zejména zakládá na tom, že se stírají rozdíly mezi titulovanými akademiky a účastníky bez titulu. Na konferencích je kladen velký důraz na mladé lidi v pěstounské péči. Vždy se účastní konferencí a se svými příspěvky, zážitky a zkušenostmi konferenci obohacují.

 

 

  

 

 

 

IFCO konference - Dublin 2009

 

Ve dnech 12.7. - 17. 7. 2009 se konala 15-tá mezinárodní konference IFCO (Mezinárodní organizace pěstounské péče) v irském Dublinu. Do Dublinu přijelo téměř 600 delegátů z 36 států (např. z Nového Zélandu, Austrálie, Kanady, USA, Irska, Velké Británie, Norska, Švédska, Chorvatska, Bulharska, Japonska, Indie, Súdánu, Gruzie, Ukrajiny či Moldávie). Díky Nadaci táta a máma se mohla konference zúčastnit i pěstounka a místopředsedkyně Asociace náhradních rodin České republiky Jana Lexová a ředitel Informačního střediska Mikuláš, o.p.s. Tomáš Řemínek, kteří  sepsali tuto zprávu.

Konference se konala v kampusu University College Dublin a dne 12. 7. 2009 začala v 16.30 hodin velkolepým vlajkovým obřadem v hlavním sále O´Reilly Hall. Za zvuku bubnů do sálu vcházely děti v pěstounské péči z celého světa, které nesly vlajky států, jejichž delegáti se konference zúčastnili. Po úvodních proslovech a představení správní rady IFCO jsme byli pozváni na slavnostní recepci. Recepce, stejně jako obědy (které záměrně netrvají hodinu, ale hodinu a půl) a přestávky mají na IFCO konferencích velký význam. Účastníci konference využívají čas k debatám o systémech náhradní rodinné péči a kulturách zemí.

 

 

 

                     

 

 

I my jsme využili první recepce a oslovili kolegy z ostatních zemí. Jako první jsme pohovořili s paní Jill Devlin, národní manažerkou pečovatelských služeb Open Home Foundation na Novém Zélandu. Zmínil jsem se jí o existenci kojeneckých ústavů v ČR. Následovala u ní překvapivá reakce:

„Cože? Vy dáváte malá miminka do ústavů? U nás neexistují vůbec kojenecké ústavy a ani dětské domovy. V případě urgentního problému existují pečovatelé (pěstouni) pro naléhavou péči. Vyskytne-li se bezprostřední nebezpečí pro dítě (-stačí, když přijde dítě do školy s jizvami), má vláda velkou pravomoc odejmout dítě od rodiny a umístit jej do náhradních rodin. Soud v co nejbližším termínu rozhodne o dalším osudu dítěte. Pěstouni pro naléhavou péči mají málo informací o dítěti, ale do tří pracovních dnů od umístění dítěte musí dostat všechny potřebné informace. Sociální pracovníci poté hledají od nejbližších až po vzdálené příbuzné, které by se o dítě postarali. Pokud nikoho takového nenajdou, vyberou pro dítě jinou nejvhodnější rodinu.“

                                 

Další dny probíhaly shodně.  Dopoledně se konaly dvě přednášky a jeden workshop a odpoledne se konal jeden workshop a slavnostní událost. Ze všech přednášek a seminářů vybíráme ty nejzajímavější.

Pondělní započalo přednáškou Danielle Coady v sále O´Reilly Hall. Osobitý příběh této pětadvacetileté mladé ženy z Irska, která vyrůstala v pěstounské péči, nás velice zaujal. Když vyprávěla, že se za svůj život stěhovala 8x, naplno se ukázaly nedostatky  krátkodobé pěstounské péče v Irsku.

 

                  

          Další z velmi poutavě  zpracovaných workshopů se zabýval  tématem „Pohled na FASD - fetal alcohol  spectrum  disorders „ od Michele Savage a Veronicy  McHugh, Švédsko, Irsko

Tento workshop přednesl  základní otázky, které zůstavají  v řešení tohoto problému často nevyřčeny a jsou závažným problémem ve všech zemích světa :

Jaký je pohled společnosti na alkohol? Je to problém tolerance společnosti k užívání této měkké drogy, která má velké % psychické závislosti zejména u žen. Problém matek požívajících alkohol je málo řešený ve všech zemích. Je velmi špatná záchytnost v dotaznících pro gravidní ženy a matky, větší pozornost se věnuje kouření a drogám. Přitom právě alkohol způsobuje nevratné poškození plodu, které vede téměř vždy k neurální či psychické deprivaci.  Alkohol prostupuje placentární bariérou a je tedy toxický jak pro matku, tak pro dítě. Ovlivňuje také délku života. Děti se rodí nedonošené s malformacemi, jsou menšího vzrůstu a mají stigmatizovaný obličej. Nesou si s sebou problémy, které je provází celým životem: Mají nižší IQ, špatnou paměť, jsou impulsivní, roztěkané a disharmonické. Mají problémy s abstraktním myšlením a řadu dalších vzdělávacích problémů.

Tyto děti vyžadují specifický přístup při péči o ně a je tedy nutné poskytovat potřebné informace jejich pečovatelům. Viz web, který se touto problematikou zabývá www.fasd.ie

 

 

              Při další dopolední prezentaci  Fiony Daly a Robbie Gilligena z Irska o identitě dětí procházejících  PP nás překvapily fotografie známých lidí, kteří prošli institutem náhradní rodinné péče a zamyšlení nad jejich osudy, jak je pěstounská péče ovlivnila v jejich další kariéře a osobním životě. ( John Lennon, Cher , James Dean, Maryllin Monroe, A.E.Poe…… )

 

                             

 

 

 

 

Tomáše Řemínka zaujalo téma workshopu „Transformování životů dětí v pěstounské péči skrze vzdělání“ od Hugh Mc Allister ze Severního Irska. Když však workshop začal slovy „Jsme charitativní organizací a dostali jsme od ministerstva sociálních věcí 1,3 milionů liber na tříletý projekt „Fostering achievement“, abychom udělali něco pro děti v pěstounské péči.“, věděl Tomáš, že šance, že by se to stalo i v ČR, je nemyslitelná. Organizace „Fostering Network“ dětem v pěstounské péči za státní peníze doslova plnila sny – hradila jim od výtvarných kroužků přes řidičáky až dokonce po pilotní průkaz. Zajímavé byly i vzdělávací boxy (-krabice plné učebnic a učebních pomůcek), které putovaly pěstounským rodinám.

 

Jana Lexová navštívila workshop Chrise Gardinera (UK/CZ), Stely Grigorash (Moldávie), Volodymyra Kuzminskyyho (Ukrajina) a Vanyi  Shalapatové (Bulharsko) na téma „Proměny systému péče o děti ve východní Evropě 20 let po pádu Berlínské zdi“. Ve všech zemích se po roce 1989 udály změny v systému péče o děti. Ne všechny procesy však byly nastaveny správně.

Poměry dětí v ústavní péči na pěstounskou péči (na 100 tis. lidí ve věku  0-17 let) - údaje za rok 2008:

                               Ústav / PP

RSFR                     1,384 / 1,37

Litva                      1,37 / 1,03

Polsko                  0,709 / 0,613

Slovensko           0,792 / 0,287

Chorvatsko        0,516 / 0,413

 

Pro srovnání uvádíme některá fakta a zajímavosti z jednotlivých zemí nasbírané z rozhovorů s delegáty, workshopů a přednášek:

 

Česká republika - je jednou z mála zemí kde je vysoký počet dětí v ústavní péči, nicméně situace je o to horší, že počty dětí vyrůstající mimo rodinu mají vzestupný trend. NRP zde neprošla žádnou transformací a tak počty dětí v ÚP jsou stejné a počet náhradních rodin se nezvyšuje.

Slovensko - kojenecké ústavy zcela zrušeny a mají o polovinu dětí méně v dětských domovech, než v ČR; Další info na webu: www.anr.sk , www.navrat.sk

Ukrajina – jsou zde velké rozdíly v regionech, přesto zde zaznamenali velký nárůst PP. Např. v Doněcké oblasti (cca 10 mil. obyvatel) v roce 2000 bylo 56 pěstounských rodin a v roce 2007 již 1537 rodin. Země má 46,7 mil. obyvatel a 44,7 tis. dětí v ústavní péči. Z toho děti do 3 let 5,2 mil. Další info na webu: www.everychild.org.ua

Bulharsko - 7,5 mil. obyvatel, je zde 15 tis. dětí v ústavní péči z toho 3 tis. dětí do 3 let věku. Mají 235 pěstounských rodin. Další info na webu: www.detebg.org/

Moldávie  –  3,6 mil. obyvatel, v ústavní péči je 8 tis. dětí. Další info na webu: www.everychild.md

Rumunsko - před 10 lety neměli vůbec žádného pěstouna, dnes jich mají 20 000. Další info na webu: www.copii.ro

Polsko - má 47 000 pěstounů; sice mají dost dětí v ústavech, ale nejsou tam dětské domovy, kde by bylo více dětí než 15 a dětský domov tam vede zpravidla manželský pár, který tam je 7 dnů v týdnu Další info na webu: http://www.freelegaladvicehelp.com/Polish/family-law/foster-care/Intentions-Of-A-Foster-Care.html

Slovinsko (i Velká Británie a Island) se úspěšně snaží neumisťovat do ústavů děti do 10 let. Slovinsko má 880 pěstounů a 1201 dětí v pěstounské péči. Další info na webu: http://www.ringaraja.net/

Gruzie – informace naleznete na webu www.everychild.ge

Kazachstán - není institut PP, je zde jen ústavní výchova.

Švédsko – nemá pěstouny registrované, a tak ani nevědí, kolik jich je. Pěstounská péče je placená a trvá do 21 let (výjimečně do 23 let) dítěte (mladého člověka); sociální pracovníci mají rozhodovací pravomoc (v ČR přísluší soudům). Bohužel se občas stává, že kvůli finanční krizi dávají děti z pěstounské péče zpět biologickým rodičům. Další info na webu www.faco.nu , www.forumfamiljevard.se

Norsko – informace naleznete na webu www.fosterhjemsforening.no , www.bufetat.no

Holandsko – pěstounská péče končí v 18 letech a ve zvláštním případě trvá do 23 let (-zvláštním případem však není studium). Biologičtí rodiče se sami mohou rozhodnout dát dítě do pěstounské péče. V tom případě mají velká práva, vč. toho, že si mohou dítě z pěstounské péče zase vzít. Další info naleznete na webu: www.pleegwijzer.nl

Velká Británie – téměř všechny děti opouštějí pěstounskou péči v 16-17 letech, ačkoli průměrný věk dítěte opouštějícího domov je 24 let. A tak se 1/3 dětí cítí, že je z pěstounské rodiny „vystrčena“. Mají 20 druhů standardů kvality péče o dítě. Další info na webu www.thefca.co.uk

Severní Irsko – 1,7 mil. obyvatel, 14 050 dětí v pěstounské péči. Vláda finančně podporuje startovací byty a zaměstnávání dětí odcházejících z PP. Další info na webu: www.fostering.net , www.fosteringachievement.net

Indie – v současné době existují pouze 2 neziskové organizace financované soukromými dárci, které se zabývají pěstounskou péčí (jedna je na severu země a druhá na jihu). Pěstounská péče se zde teprve rozvíjí, a to pouze příbuzenská pěstounská péče. Organizace zatím registrují 120 pěstounských rodin.

USA – i na adoptované děti do věku 18 let stát dává dávky, Další info na webu : http://www.acf.hhs.gov/programs/cb/stats_research/afcars/trends.htm

 

 

 

Trendy v pěstounské péči a adopci v USA v letech 2002 – 2008

Ve sloupcích jsou následující položky:

1. V pěstounské péči v poslední den federálního fiskálního roku (30. září):

2. Počet dětí, které vstoupily do pěstounské péče během roku

3. Počet dětí, které ukončili pěstounskou péči během federálního fiskálního roku

4. Počet dětí jejichž rodičům byla práva ukončena (TPR): To je odhadovaný počet dětí v ústavní péči v poslední den roku, kteří jsou oba čeká na schválení a jejichž rodičovská práva byla ukončena.

5. Počet dětí čekajících na adopci

6. Počet adoptovaných dětí

7. Odhadovaný počet všech dětí, které byly ve veřejném systému pěstounské péče v průběhu roku. Toto číslo je součtem dvou vzájemně se vylučujících skupin dětí: děti, které jsou již v péči první den fiskálního (rozpočtového) roku (od 1. října) a děti, které vstupují do pěstounské péče v průběhu roku. Každé dítě se započítává pouze jednou pro každý rok.

 

Nový Zéland – Odměna pěstounů na Novém Zélandu činí cca $114 až $163 na týden (tj. 1368 – 1956 Kč týdně). Kromě toho existují příspěvky na oblečení, na Vánoce a narozeniny. Dávky nepodléhají dani.

 

 

 

Proces žádosti o pěstounskou péči na Novém Zélandu zahrnuje:

a) kontroly trestné minulosti (žádné násilí a sexuální trestné činnosti žadatelů nejsou možné - to povede k automatickému vyloučení, zatímco jiné drobné delikty budou posuzovány případ od případu)

b) dále je nezbytná řada doporučení o kvalitě žadatele

c) rozhovor s představiteli CYF (Child, Youth and Family - je vládní organizace, která má zákonnou moc intervence pro ochranu a pomoc dítěte, které jsou zneužívány nebo zanedbané nebo které mají problémy s chováním) nebo jiných agentur

d) absolvování přípravného kurzu (12 hodin)

Druhy péče o ohrožené děti na Novém Zélandu:

Naléhavá péče

Dítě je umístěno do péče v případě, že mu hrozí bezprostřední nebezpečí.

 

Respitní péče

Je krátkodobou péčí, která má za účel poskytnout rodičům nebo pěstounům odpočinek. Může být pravidelná (např. 1x do týdne či do měsíce) nebo příležitostná, pokud vyvstane její potřeba.

 

Krátkodobá péče

Může být poskytnuta pro důvody zvážení své situace nebo „oddechového času“. Trvá max. 28 dní na základě dohody o dočasné péči. Pokud rodič nebo osoba starající se o dítě není schopna znovu pokračovat v péči na konci této doby, může být tato doba prodloužena o dalších 28 dní.

Střednědobá / Dlouhodobá péče

Umístění do této péče vychází z rozhodnutí učiněného na setkání skupiny rodin a rodinného soudu. O rozhodnutí o umístění dítěte nebo mladistvého do péče na delší dobu rozhoduje každých půl roku (jedná-li se o dítě mladší sedmi let) nebo každý rok (u dětí do 16ti let) setkání skupiny rodin nebo rodinný soud.

Příbuzenská péče

Vzniká tehdy, je-li dítě umístěno do péče svých příbuzných. Může projít formálním či neformálním procesem. V případech formální příbuzenské (pěstounské) péče dítě může být umístěno na základě rozhodnutí soudu, dohody nebo rozhodnutí setkání skupiny rodin. Obvykle se v takových případech vyplácejí dávky.

 

Trvalé umístění

Pro poskytnutí kontinuity péče o dítě je nezbytná trvalá péče. Dítě by mělo být odebráno z dočasné náhradní péče a navráceno zpět do péče jeho rodiče nebo rodičů nebo obvykle pěstouna, je-li to zapotřebí k jeho ochraně. Není-li to možné, je dítě trvale umístěno ke vzdáleným příbuzným. Pokud ani toto není možné, je dítě umístěno do jiné rodiny. Panuje zde názor, že dítě by mělo mít šanci rozvinout psychické pouto k osobě, která o něj pečuje. Toto trvalé umístění je provázeno změnou právní formy.

 

Další informace naleznete na stránkách:

http://www.cyf.govt.nz/ , www.nzfostercare.org.nz/ , http://www.kiwifamilies.co.nz/Topics/Parenting/Special+Parents/Foster+Parents.html , http://www.ohf.org.nz

 

               Závěrečným ceremoniálem nás provázely srdečná pozvání na další IFCO konference – v roce 2010 Evropská regionální konference  v Brightonu  a   v roce 2011 na celosvětovou  IFCO konferenci  v Britské Kolumbii, Kanada.

 

                       

                        

 

 

                        

           

 

Během konference jsme se věnovali navazování kontaktů se zástupci nevládních organizací  a pěstouny z celého světa.

 

Ještě jednou tímto děkujeme Nadaci táta a máma za možnost účastnit se této konference, která nás slovy Chrise Gardinera, presidenta IFCO „poznamenala a zavázala šířit IFCO myšlenku v České republice“. Děkujeme.

 

 

 

 

Jana Lexová, Dis. , pěstounka, místopředsedkyně   ANR ČR

Účast na konferenci v rámci projektu „ Vzdělávání a profesionalizace ANR ČR „

  

Mgr. Tomáš Řemínek, ředitel Informačního střediska Mikuláš, o.p.s.

Účast na konferenci v rámci projektu „ Popularizace náhradní rodinné péče„

 

 

   

Projekty byly podpořeny Nadací táta a máma